- základem vdechu – zvětšení dutiny hrudní
- zdvižením žeber → předozadní a příčné rozšíření
- stahem bránice → zvětšení v kraniokaudálním směru
- podle převahy činnosti mezižeberních svalů nebo bránice – dva typy dýchání: kostální (převažuje u ♀) a abdominální (převažuje u ♂)
- normální dýchání – smíšené, účast obou typů
Dýchací svaly
- soubor kosterních svalů, působící při vdechu a výdechu
- hlavní svaly – v akci při každém vdechu / výdechu
- pomocné svaly – zapojeny jen při intenzivním dýchání / za chorobných stavů
Vdechové svaly
- zdvihají žebra
- patří k nim i bránice
a) hlavní:
• musculi intercostales externi
• diaphragma
b) pomocné: všechny svaly upínající se shora na žebra, nebo na nich začínají
• musculi scaleni – v akci i při klidovém dýchání; pohybují horními žebry
• m.serratus anterior
• m.latissimus dorsi
• m.serratus posterior superior
• m.pectoralis major
• m.pectoralis minor
• m.subclavius
• m.sternocleidomastoideus
Výdechové svaly
- působí tahem na žebra jejich sklonění → zmenšení dutiny hrudní
a) hlavní:
• musculi intercostales interni
• musculi intercostales intimi – ne příliš aktivní; udržují správný rozestup žeber
b) pomocné: všechny svaly upínající se na žebra zdola
• svaly stěny břišní
• m.serratus posterior inferior
• m.quadratus lumborum
Dýchání
- v pleurální dutině nižší tlak než atmosferický
- při vdechu 0,6 – 0,9 kPa, při výdechu 0,4 kPa
- v plicích atmosferický tlak, tzn.vyšší než v pleurální dutině → rozpíná plíce a drží je přitištěné ke stěnám pleurálních dutin (s výjimkou recessus pleurales)
- při vdechu (rozšiřování dutiny hrudní) klesá tlak mezi parietální a pulmonální pleurou → atmosferický vzduch do plíce a rozpíná ji tak, že zůstává přitištěna k parietální pleuře
- okraje plic zčásti do recessus pleurales
- při výdechu (zmenšování dutiny hrudní) zůstává plíce v kontaktu se stěnou pleurální dutiny
- elastickým aparátem a hladkou svalovinou (pod poplicnicí, v intersticiu, v interlobulárních septech, podél stěn bronchů) se aktivně stahuje k hilu v souladu se zmenšující se hrudní dutinou – neoddělí se od parietální pleury
- otevření hrudní stěny → vniknutí atmosferického vzduchu do pleurální dutiny → tlak uvnitř plíce a kolem se vyrovná → elastické napětí plíce ji smrští k hilu = pneumothorax
- pneumothorax zastavuje dých.pohyby – někdy jako léčebná metoda pro zklidnění plíce
- plíce jedné strany stačí udržet výměnu plynů
- na vdechu se podílí rychlá akce příčně pruhovaného svalstva, na výdechu pomalejší elastický tah v plíci => časový poměr 1:3 (normální dýchání)
- při poškození elastiky plíce → prodloužení doby výdechu
- při dých.pohybech nejmenší pohyb - apex pulmonis, největší pohyb – baze plicní
- dolní okraje se posunují o 2-4 cm – zčásti se zasunují do recessus costodiaphragmatici
- přední okraje plic ventromediálně do recessus costomediastinales – skluz poplicnice po pohrudnici
- pohyb usnadněn pleurální tekutinou
- ztížen při suchém zánětu pohrudnice – povrch pleury se pokrývá vrstvičkou drsného fibrinu → bolest, poslechový fenomen
- při vdechu posun stopky kaudálně a mírně ventrálně o 1-1,5 cm
- malé bronchy se při vdechu prodlužují a vějířovitě rozevírají → zvětšování alveolů
- alveoly díky surfaktantu rozepjaté jako mýdlové bubliny
- tah elastických systémů a hladkého svalstva → znemožněno zakřivování bronchů, udržení otevřeného průsvitu bronchů i plicních cév
- dýchání začíná ihned po narození
- první vdech → nesnadné překonání elastického tahu plic působící proti rozepětí plic vzduchem
- dých.pohyby zprvu nepravidelné
- plnění plic vzduchem a rozvíjení alveolů spolu se vstřebáváním tekutiny z nitra plic – postupně, v okrscích
Žádné komentáře:
Okomentovat