- funkčně k cévnímu systému
- orgán, kde se vychytávají a destruují opotřebované erytrocyty; kde se v mízních uzlíčcích tvoří lymfocyty
- největší lymfatický orgán
- hl.místo obrany proti škodlivinám a infekci vnikajícím do cirkulace
- produkce protilátek a imunokompetentních buněk
- fagocytární schopnost buněk sleziny
- rezervní nádrž krve – ze sleziny vypuzena při zvýšené potřebě kyslíku (při déletrvající svalové činnosti apod.); u člověka tato fce méně výrazná než u jiných savců
- uložena v levé brániční klenbě, vlevo od žaludku
- oválný tvar
- uložena šikmo zezadu shora dopředu dolů
- zakřivena podle brániční klenby
- extremitas posterior: zadní horní konec
- extremitas anterior: přední dolní konec
- margo superior: přední horní hrana; ostrý okraj s různě hlubokými zářezy (crenae lienis); individuálně různě výrazné; dřívější název margo crenatus
- margo inferior: dolní tupější hrana
- facies diaphragmatica: zevní konvexní plocha přivrácená k bránici
- facies visceralis: protější, hranami oddělená, do břicha přivrácená konkávní plocha
- hilum lienis: podélné místo vstupu a výstupu cév; na podélné hraně středem viscerální plochy; dělí plochu ve 2 podélné plochy → facies renalis: kaudálnější plocha; styk s ledvinou přes nástěnné peritoneum
facies gastrica: kraniálnější plocha; styk se žaludkem
facies colica: nekonstantní zploštění předního konce; v místě flexura coli sinistra (lig.phrenicocolicum)
- barva: vínově až fialově červená; na mrtvém promodralá
- povrch: hladký, lesklý, krytý viscerálním peritoneem
- velikost individuálně proměnlivá – délka 10-13 cm; šířka 6-8 cm; tloušťka 4 cm
- hmotnost závisí na stupni nápně krví – 140-160 g ♂; 120-150 g ♀
- hmotnost 200 g ještě není patologická
- slezina větší v klidu
- po 40.roce hmotnost klesá
- patologicky velmi zvětšená u některých krevních chorob (= splenomegalie)
- křehká → při tupých nárazech na břišní stěnu se snadno trhá → těžké krvácení
Stavba sleziny
- tunica serosa: povrchové viscerální peritoneum; srůstá s hlubší ↓
- tunica fibrosa (capsula lienis): vazivové pouzdro pod periotenálním povlakem; elastická vlákna + b.hladké svaloviny; obklápí celou slezinu
- trabeculae lienis: husté vazivové trámce; odstup z tunica fibrosa; tvoří houbovité stroma; z kolagenního a retikulárního vaziva se vtroušenými buňkami hladké svaloviny; vedou do nitra sleziny cévy
- pulpa lienis: měkká tkáň vyplňující prostory mezi trabekulami; bílá i červená sovisí s větvením cév ve slezině
- bílá pulpa: uzlíky lymfatické tkáně; makroskopicky patrné jako šedobílé tečky
- červená pulpa: retikulum protkané krevními cévami a jejich rozšířenými úseky (slezinovými sinusy); mezi trabekulami jako tzv.Billrothovy provazce
Průtok krve slezinou
- a.lienalis do hilu 4-6 větvemi → dálě se větví a probíhají v trámcích sleziny
- z trámců do pulpy vystupují větve o průměru 0,2 mm a ještě se větví
- od výstupu z trámce tepénky provázeny vrstvou lymfatické tkáně = periarteriální lymfatická pochva
- tepénky o průměru 50 μm do lymfatických uzlíků
- folliculi lymphatici lienales: tvoří bílou pulpu
- po výstupu z uzlíků bílé pulpy není kolem tepénky periarteriální pochva → tepénka se větví do červené pulpy jako penicillus (aa.penicillatae – „štěteček“) = drobné tepénky o průměru 25 μm; na každé z tepének tohoto štětečku krátký zluštělý úsek – Schweiggerovo-Seidelovo pouzdro
- úsek opatřený Schweigger-Seidelovým pouzdrem = opouzdřená tepénka; pouzdro z retikulárních buněk a v tomto místě má jen endothel; buňky pouzdra zastupují ostatní vrstvy cévní stěny; v místě pouzder nervová zakončení
- po výstupu z pouzdra pokračuje tenká prekapilární tepénka → otvírá se do sinus lienis
- sinusy = rozšířené úseky řečiště (průměr 80-150 μm) ; hustě protkávají čevrenou pulpu; buňky stěn sinusů dlouhé, úzké, podélně uspořádané, endothelové, napříč obtáčené proužky nesouvislé lamina basalis a retikulárními vlákny => stavba sinusu vypadá jako sud s více obručemi
- endotelové b.sinusů se podle stupně roztažení sinusu rozestupují → vytváří štěrbiny (2-3 μm) → umožňují průchod krevní tekutiny i krvinek do červené pulpy a zpět do sinusu
- ze sinusů vystupují začátky tenkostěnných postkapilárních žil → přechází v žíly dřeňové
- dřeňové žíly: vedou červenou pulpu k trámčině sleziny; sbírají se do žil v trámečcích sleziny →
- trabekulární žíly: jen endotelová výstelka; další vrstvy nahrazuje vazivo trámců; sbírají se v →
- hilové žíly: spojují se uvnitř lig.pancreaticolienale ve →
- v.lienalis: za horním okrajem těla pankreatu; pod a.lienalis a paralelně s ní; vstup do v.portae
- hilové větve a v.lienalis = konečné větve; ve svém větvení neanastomosují
- okrsky zásobené hilovými větvemi a v.lienalis = segmenty sleziny
Bílá pulpa
- tvoří pruhy podél artérií od jejich odstupu z trámců až po výstup z lymf.folikulu
- folliculi lymphaticiy lienales (Malpighiho tělíska): uzlíky lymf.tkáně patrné na řezu makroskopicky jako světlé body; lymf.tkáň tvořena prostorovou sítí retikulárních buněk a vláken, v jejíchž okách jsou hl.lymfocyty, makrofágy, plasmatické b., granulocyty
- arterie procházející uzlíkem uložena excentricky
- marginální zóna uzlíku: tvoří obvod na hranici s červenou dření; lymf.tkáň zde řidší; méně lymfocytů X hodně makrofágů a dendritických buněk; do bílé pulpy samostatné arterioly z centrální tepny uzlíku; mnohé z nich vystupují až do červené pulpy a vracejí se na obvod marginální zóny, kde se otvírjaí do sinusů marginální zóny, které zóny obklápějí; marginální zóna hraje důležitou roli při vzniku imunitní odpovědi na antigeny v krvi; dendritické b.vychytávají antigeny z krve a předávají je imunokompetentním b.uzlíku → aktivují se a vytváří zárodečné centrum uzlíku; aktivované B-lymfocyty a plasmatické b.přechází do červené pulpy; plazmatické b.v červené pulpě zůstávají → odevzdávají své protilátky do krve sinusů; aktivované B-lymfocyty červenou pulpu opouštějí → přechází do cirkulace; lymfocyty bílé pulpy jsou do značné míry rozdělené; v periarteriálních pochvách převážně T-lymfocyty; v marginálních zónách hl.B-lymfocyty
Červená pulpa
- retikulární vazivo upravené v dřeňových provazcích protkaných sinusy
- v okách retikula fixní a volné makrofágy, monocyty, lymfocyty, plasmatické b., krevní elementy (erytrocyty, granulocyty, trombocyty)
- ze sinusů průnik erytrocytů
- životaschopné erytrocyty zpět do sinusu a žilami do cirkulace
- dožívající erytrocyty zadrženy v pulpě, destruovány, fagocytovány
- princip zadržování založen na tom, že zestárlé erytrocyty mají ztenčenou buněčnou membránu → tlakem z nitra buňky se vyklenují do kulovitého tvaru (sférocyty) → neprojdou zpět do sinusů → makrofágy naprogramovány na vychytávání kuliček velikosti sférocytů
Funkce sleziny
1. Tvorba lymfocytů
- v bílé pulpě
- pak prochází do červené pulpy → cestou sinusů do cirkulace
- v marginálních zónách lymfocyty z cirkulace vychytávány a inkorporovány do bílé pulpy
- ve fetální době produkce erytrocytů a granulocytů – mizí s koncem fetálního období X v dospělosti se znovu objevuje např.při leukemiích
2. Obranné funkce
- vychytává antigeny z krve pomocí makrofágů, povrchem retikulárních buněk lymf.uzlíků a jejich marginálních zón
- některé tyto buňky rozvětvené (dendritické) → zvětšení povrchu
- vlivem antigenů aktivovány B-lmyfocyty → proliferují → imunoblasty → plazmatické b.produkující protilátky
- po odeznění reakce zůstávají někt.B-lymfocyty, které nedospěly do stadia plazmatické b. = paměťové b. → při následujícím setkání se stejným antigenem umožňují rychlou imunitní odpověď s pohotovou tvorbou protilátek
- makrofágy aktivně fagocytují bakterie a viry, kapénky lipidů
- slezina filtruje a čistí obíhající krev
- T-lymfocyty z periaretriálních mízních pochev proliferují → přechází do cirkulace → hl.role v tzv.buněčné imunitě
3. Destrukce erytrocytů
- životnost erytrocytů 120 dní
- probíhá v červené pulpě
- erytrocyty zadrženy v pulpě → obklopeny výběžky makrofágů → fragmentovány, rozloženy v lysosomech
- hemoglobin destruovaných krvinek se mění na bilirubin, ferritin
- bilirubin zužitkován v játrech jako žluč.barvivo, Fe z ferritinu použito v kostní dřeni pro tvrobu nových erytrocytů
4. Zásoba krve
- může být předána do cirkulace pro zvýšení objemu cirkulující krve
- při déletrvající namáhavé svalové práci
- hladká svalovina v pouzdru a trabekulách nestačí k vypuzení krve → proto účast i svaloviny cév sleziny
- objem přidaný do cirkulace není podstatný
Poloha sleziny
- v levé klenbě brániční
- podélná osa sleduje 10.žebro / 10.mezižebří; šikmo shora zezadu dolů dopředu
- šíře sleziny od 9.-11.žebra
- extremitas post.vzdálená 4 cm od trnu obratle Th10, 2 cm od příčného výběžku
- dolní okraj není hmatný
- přední okraj nemá přesahovat kostoklavikulární čáru (spojnice hrotu 11.žebra vlevo s levým sternokostálním kloubem)
- poloha měněna kraniokaudálně dechovými exkursemi
- uložena v pars supramesocolica = přesněji saccus lienalis
- fixována závěsy - lig.phrenicolienale a lig.pancreaticolienale: dozadu k peritoneu bránice a zadní stěny břišní
lig.gastrolienale: k žaludku; oboje závěsy tvoří součásti levé stěny bursa oemntalis
lig.phrenicocolicum: není závěsem selziny!!!, ukončuje kaudálně prostor saccus lienalis
Vyšetření sleziny
- za norm.okolností není hmatná
- vyšetření poklepem nepřesné
- RTG možné jen měkčím rtg zářením
- splenoportografie: rtg na zákl.kontrastní náplně cév
- pomocí transverzálních řezů počítačovou tomografií
- ultrazvukem
- sonografií
Vývoj a variace sleziny
- vznik jako hrbolovité ztluštění na levé straně zadního mesogastria
- u embryí délky 8-10 mm
- povrchový coelomový epitel kubický
- pod epitelem mezenchym
- zvětšování a vyklenutí doleva – zvětšování nepravidelné
- rychlejší zvětšování v okrscích kolem cév
- rostoucí základ má charakter nízkých výběžků – rychle splývají
- ve 3.měsíci vývoje definitivní podoba
- mesenchym nitra základu se diferencuje v pouzdro a trabekuly a příští červenou pulpu
- typické sinusy v 6.měsíci fetálním
- lymf.tkáň a hemopoesa objevena před ½ gravidity
- hemopoesa trvá do 8.fet.měsíce
- variace tvaru - lien lobatus: nápadně laločnatá; zbytek nepravidelného embryonálního růstu
lienes accessorii: 1 a > v okolních závěsech; velikost třešně
Mízní cévy sleziny
- z větších trámců podél cév a z capsula lienis
- slepé mízní kapiláry v bílé pulpě, odkud vedou do trabekul → do capsula lienis → do hilu → nodi lymphatici pancreaticolienales (skupinka uzlin při cauda pancreatis)
Nervy sleziny
- autonomní vlákna z plexus coeliacus
Žádné komentáře:
Okomentovat