86. PŘEVODNÍ SYSTÉM

- soubor specializovaných částí myokardu
- vytváří vzruchy vedoucí do ke kontrakci myokardu
- vzruchy rozváděny svalovinou srdeční
- myokard k rytmické činnosti nepotřebuje nervy !!!
- myokard je sám zdrojem vzruchů ke své činnosti
- nervy srdeční jen zrychlují / zpomalují tuto činnost
- strukutura není příliš odlišná od ostatního myokardu – odlišné složky rozeznatelné mikroskopicky
- buňky převodního systému: příčné žíhané myofibrily, málo myofibril, myofibrily hlavně na povrchu buněk, které mají víc sarkoplasmy; jádra větší a kulatější, často zdvojená; příčný průměr menší v uzlících, u periferního větvení větší
- dávají pozitivní reakci na acetylcholinesterázu
- více glykogenu
- postrádají příčné tubuly ER
- části převodního systému srdečního

1. Nodus sinuatrialis (Pacemaker, Keith-Flack)
- sinusový uzel
- zákl.útvar
- udává rytmus impulsů → určuje zákl.frekvenci srdečních stahů
- napříč ve stěně pravé předsíně - mezi ústím VCS a odstupem auricula dextra
- od endokardu a epikardu vzdálen 1 mm (od endokardu víc)
- obklopen pracovním myokardem
- podlouhlý, vřetenovitý
- délka 10-20 mm
- šířka 3 mm
- výška 1 mm
- charakteristický znak = a.nodi sinuatrialis: centrální arterie uzlu, příma větev pravé věnčité tepny, v ose celého uzlu; do uzlu vysílá několik větévek; slabá svalovina, silná adventicie; sensorická fce – tkáň uzlu přes ni přijímá údaje o TK, pulsaci → vliv na sinusový rytmus
- bohatá inervace uzlu i cévy
- v uzlu několik typů buněk:
-nodální myocyty – bledé, bez organel, různý tvar, kolem tepny, zdroj rytmické aktivity
-myocyty přechodního typu – menší; mezi buňkami nodálními a myokardu; pomalu vedou vzruchy do Purkyňových vláken
-myocyty typu Purkyňových vláken – kratší, širší; málo fibril, hodně mitochondrií, rychlost vedení vzruchu vysoká (1-3 m/s)
- podnět pro stah vzniká v centr.uložených nodálních myocytech → pak do myocytů přechodního typu → pak do Purkyňových vláken → na pracovní myokard

2. Nodus atrioventricularis (Aschoffův-Tawarův)
- síňokomorový uzel
- nepravidelně oválný
- délka 7-8 mm
- vysoký 3 mm
- široký 1 mm
- sagitálně v předsíňovém septu kaudálně od fossa ovalis, 1 cm před ústím sinus coronarius
- pod endothelem předsíňového septa
- dorzálně od úponu septálního cípu
- obkroužen obloučkem Todarovy šlachy pod endokardem
- pravá strana konvexní, levá konkávní a naléhá na anulus fibrosus sin.
- z předního okraje atrioventrikulární svazek
- tvořen myocyty se sítí kolagenního vaziva
- tepna septem zezadu z pravé věnčité tepny
- v uzlu několik typů buněk:
-nodální myocyty – málo, hlouběji
-myocyty přechodního typu – převažují; v zadní části nepravidelně; v přední předozadně; vedou vzruch pomalu
- myocyty typu Purkyňových vláken – na povrchu uzlu; příjem spojů ze sinuatriálního uzlu

- funkčně se v tomto uzlu projevuje atrioventrikulární zpoždění

3. Spoje z nodus sinuatrialis k atrioventrikulárnímu uzlu a do myokardu
- spoje internodální, spoje interatriální
- podnět ze sinuatriálního uzlu v uzlu atrioventrikulárním rychleji, než kdyby postupoval jen se stahem pracovního myokardu
- svazky myocytů s myocyty pracovního myokardu a Purkyňovými vlákny
- jdou stěnou pravé předsíně do atrioventrikulárního uzlu
- někdy míjejí atrioventrikulární uzel a vstupují až do atrioventrikulárního svazku
-přední internodální svazek: z předního okraje sinuatriálního uzlu; mediálně do předsíňového septa, předním okrajem k atrioventrikulárnímu uzlu
- interatriální svazek (Bachmannův): vystupuje s předním ze sinuatriálního uzlu; před ústím VCS doleva, skrze přední horní okraj předsíňového septa do myokardu levé předsíně; část vláken septem do blízkosti atrioventrikulárního uzlu
-střední internodální svazek (Wenckebachův): z horního okraje uzlu; za ústí VCS k předsíňovému septu, sestupuje k zadnímu okraji atrioventrikulárního uzlu
-zadní internodální svazek (Thorelův): ze zadního a dolního okraje sinuatriálního uzlu; v crista terminalis, bazi valvula VCI k zadní a pravé straně atrioventrikulárního uzlu; do kontaktu s myocty přechodního typu
-kolaterální vlákna (bypass fibres): část vláken zadního internodálního svazku; obchází atrioventrikulární uzel - přímo do atrioventrikulárního svazku; považována za základ zjištěné dvojí rychlosti převodu impulsu ze sinuatriálního uzlu na komory
-akcesorní atrioventrikulární svazečky: ojedinělé, nepravidelné; drobné proužky myokardu; z myokardu předsíní do myokardu komor; v blízkosti atrioventrikulárního uzlu; pro převod bezvýznamné

4. Fasciculus atrioventricularis
- Hisův svazek
- atrioventrikulární
- jde jako truncus fasciculi atrioventricularis z předního okraje nodus atrioventricularis skrze trigonum fibrosum dx.do zadního okraje pars membranacea septi interventricularis → do svalové části septa
- kompaktní pruh myocytů přechodního typu a myocytů typu Purkyňových vláken
- za průběhu obklopen vrstvou vaskularizovaného vaziva
- při přechodu do svalové části septa se kmen dělí na 2 rámenka

5. Crus dextrum et crus sinistrum (crura fasciculi atrioventricularis)
- pravé a levé
- rozděleny těsně pod pars membranacea septi interventricularis
- jdou komorovým septem – k bazím papilárních svalů, dotud se dále větví
▫ crus dextrum: štíhlý, oblý, dobře ohraničený; po pravé ploše septa k hrotu
- vstupuje do trabecula septomarginalis → do baze m.papillaris ant. → rozdělení raménka v množství subendokardových vláken (rr.subendocardiales) = Purkyňova vlákna
- cestou po septu jen málo větví ke stěně pravé komory
- crus sinistrum
- z četných jemných svazečků – každý má svůj vazivový obal
- tvoří široky plochý vějíř
- rozevírá se pod endokardem směrem ke hrotu komory → odtud četné rr.subendocardiales (Purkyňova vlákna) k bazi předního a zadního papilárního svalu, odtud po stěnách celé komory

6. Rami subendocardiales (Purkyňova vlákna)
- konečné větvení ramének po stěnách komor
- objevena z celého převodního systému jako první (Purkyně 1845)
- na srdcích větších savců makroskopicky viditelná jako světlejší linky pod endokardem
- z velkých myocytů
- větvení a šíření vláken v obou komorách od hrotu k bazím papilárních svalů proximálně → kontrakce myokardu komor od hrotu k bazi, od vnitřní plochy komor na zevní
- vlákna vstupují v četné kontakty s buňkami pracovního myokardu
- světlejší vlákna
- větví se pod endokardem komor
- v kontaktu s buňkami pracovního myokardu
- zanořují se do buněk myokardu


- výsledkem celého systému převodního = rytmicky se opakující kontrakčí vlny myokardu
- každá postupuje od ústí žil předsíněmi k atrioventrikulárním ústím
- od ústí převeden ke hrotu srdečnímu
- od hrotu stěnami komor k oběma tepenným ústím a k ústím atrioventrikulárním

- každý úsek převodního systému má schopnost samostané tvorby automatizovaných rytmických vzruchů o pomalejší frekvenci než vzruchy ze sinusového uzlu
- ze sinusového uzlu vzruchy o frekvenci 70-80/min
- frekvence vzruchů atrioventrikulárního uzlu 40-60/min
- automatická činnost komor 20-40 vzruchů/min
- podnět přicházející ze sinusového uzlu dříve než automatika nižších složek = celé srdce tepe v sinusovém rytmu
- ztráta fce sinusového uzlu (z patologických příčin) → projevení automatiky dalších částí, příp.porušeno vedení vzruchů z předsíně do komor = blok převodního systému